Moře zaplavilo tuto oblast na severovýchodě Čech a částečně i za hranicí v Sasku a polském Kladsku v období svrchní křídy. Když asi po 12 milionech roků opět ustoupilo, byla ohromná pískovcová tabule (tj. uložené mořské sedimenty) koncem druhohor narušena tektonickou činností. Ve třetihorách došlo k rozlámání této tabule na kry a do vzniklých puklin proniklo magma, které vytvořilo četné povrchové sopečné výlevy (čediče, znělce). Ty dnes vystupují jako atraktivní kopce Českého středohoří, Lužických hor a Českého ráje (Milešovka, Ralsko, Luž, Bezděz, Trosky, Kunětická hora a mnoho jiných).
Sopečná činnost znamenala další narušení jednotlivých pískovcových ker vznikající sítí puklin ve dvou na sebe kolmých směrech. Pukliny byly nahlodávány vodou, mrazem a povětrnostními vlivy, začaly se rozšiřovat v soutěsky a rokle a zároveň se části ker rozpadaly v jednotlivé skalní věže. Tento proces pokračuje i dnes a často jsme svědky nutnosti uzavření některých míst v důsledku pádu skalních bloků (Hřensko a okolí).
Celé území severních a severovýchodních Čech, jemuž dominují pískovcová skalní města, mnohdy s tajemnými skalními hrady a hrádky, výrazné kopce vulkanického původu s dalekými výhledy od Krušných hor k Ještědu, Krkonošům, Orlickým horám, Vysočině a Praze, obkroužené ze tří stran stuhou Labe, je turisticky (dokonce i v evropském měřítku) mimořádně atraktivní a nemá ve své členitosti srovnání s jinou oblastí na našem území. Dodnes dochovaná lidová architektura, dnes už památné rozhledny v nebývalé hustotě rozhozené po krajině, a malé lokální železnice, které stále jezdí do nitra hor a někde i skal, jako například v Adršpachu, dojem jedinečnosti ještě umocňují.
• České Švýcarsko
• Saské Švýcarsko
• Lužické hory, Máchův kraj (Dubské Švýcarsko)
• Český ráj
• Broumovsko a Gory Stolowe
Všechny dále popisované cíle patří k tomu nejlepšímu, co je možno v naší přírodě vidět. Počítejte s tím, že v sezoně je většina míst hojně navštěvována. Vyplatí se dopolední nebo večerní výlety, skály jsou výjimečně krásné v době od listopadu do března, kdy budete na stezkách často úplně sami. V době sněhové pokrývky nejsou všechny cíle dostupné (zledovatělé výstupy po schodech na vyhlídky apod.).